GLOSA MICHALA BORSKÉHO I Evropská sekce ruského motoklubu Noční vlci zase objíždí pohřebiště rudoarmějců. Jejich velkoslovanská hýždě se ovšem nepotí v sedlech kdysi slavných sovětských značek Ural či Dněpr, ale hrdě se natřásají na nepřátelských amerických Harleyích, německých BMW a japonských Hondách.
„Potenciál jízd Nočních vlků se zřejmě vyčerpal. Evropskou pobočku prokremelského klubu, která se zdaleka nevěnovala pouze ‚připomínání vítězství nad nacismem‘, postihly sankce uvalené ze strany Evropské unie. Propagandistickou činnost uskupení začal přebírat motocyklový klub Brat za brata,“ konstatovalo ministerstvo vnitra ve své loňské zprávě Projevy extremismu a předsudečné nenávisti.
Nájezdu těchto „vlčat chcimírů“ na pražské pohřebiště krasnoarmějců se letos účastnilo nicotných 35 motocyklistů postsovětského ražení. To je oproti minulým spanilým jízdám v čele s hlavním vlkem „Chirurgem“ značným ústupem ze slávy.
Politováníhodné je, že motochcimíři měli na svých strojích takřka výlučně české a slovenské „espézetky“ a navíc přijeli na strojích kdysi (s výjimkou USA) poražených zemí. A neměli je ani „praví“ Noční vlci, kteří u nás zlovolně vyli v minulosti.
Němec na Harleyi? Asi ne...
Nikdy jsem neviděl fotku vojáka Wehrmachtu útočícího na Sovětský svaz na stroji Harley-Davidson nebo Indian. Polní soud by jeho počínání, pokud by tedy zrovna nešlo o kořistní stroj, bez průtahů vyřešil. Materiálně a technicky zaostalí Rusové a proradné složky jejich propagandy si ale nikdy nečinili s podobnými kontrapunkty starosti – viz „osvobození“ Československa v roce 1968 za pomocí vozů Jeep.
Sověti odjakživa beze studu kopírovali auta a motorky ze zemí nenáviděných kapitalistů. Týkalo se to vládních limuzín ZIS/ZIL, jejichž americké vzory byly zjevné a dodnes i motocyklů Ural, vycházejících z válečného BMW R75, základního motorizovaného prostředku německé branné moci. Plány na výrobu těchto motocyklů bohužel poskytli Rusům Němci nedlouho před začátkem operace Barbarossa na základě dohod navazujících na cynických pakt Molotov-Ribbentrop.
Velmi blízké Uralu jsou ostatně i ukrajinské motocykly a sajdkáry značky Dněpr. Přijet oslavovat na ukrajinském Dněpru Rudou armádu by pro rusofilské chcimíry bylo neakceptovatelné.
Uraly se přitom obvykle vyskytují jako tzv. sajdkáry. Tímto způsobem by Noční vlci a jejich přátelé mohli do svého milovaného Ruska dopravit až tři západní sankcionované ledničky na jednom stroji.
Americké a japonské koně jim nesmrdí
Bohužel mezi mašinami zaparkovanými u zdí Olšanských hřbitovů jsme nenašli ani jeden stroj hrdé ruské výroby, a dokonce ani československé stroje Jawa a ČZ, které by ve spojení s přítomnými domácími kolaboranty měly jistou logiku.
Místo toho dominovaly prémiové stroje kolektivního Západu – Harley-Davidson Electra Glide, Honda Gold Wing nebo BMW GS. Zvláště z toho posledního přímo sálá kapitalistická symbolika konzumního blahobytu. Četné samolepky z absolvovaných srazů kremelské propagandy na jejich zrádcovství už nic nezmění. Zadní voj кортежи мира tvořily pohodlné cestovní motorky značek Yamaha, Suzuki, Indian a Ducati.
Koho píseň zpíváš, toho chléb jíš, zde neplatí, což je pro putinovské Rusy a jejich českou pátou motokolonu typické. Ideologicky a geopoliticky kydat na západní svět přítomným zarudlým holohlavcům nebo Jarinovi Foldynů a Martičce Semelojc nevadí, když jde ale o materialistický pragmatismus, jsou slizce bezhodnotoví.
Ostatně také otec všeho světového dobra Vladimir Putin se při spanilých jízdách s Nočními vlky dříve proháněl na americkém Harleyi a až loni se při prázdninovém svezení s kamarády po Krymu uvolil těch pár bezpečných metrů pro kamery absolvovat na Uralu.
